V roce 1946 byl ve Francii obnoven Mezinárodní filmový festival v Cannes. Cenu za režii získal překvapivě neokázalý, napůl dokumentární, napůl hraný film Bitva o koleje režiséra René Clémenta. Nově vzniklá společnost Coopérative Générale du Cinéma Français, podporovaná odbojovou organizací železničářů Résistance-Fer, si Clémenta vybrala jako režiséra proto, že znala jeho krátkometrážní tvorbu, v níž nechyběly zdařilé dokumenty o práci železničářů. Prvotní záměr společnosti i režiséra vydat svědectví o podílu francouzských železničářů v boji proti německé okupaci přerostl v obraz kolektivního dramatu. K dokumentárním záběrům přiřadil režisér zcela přirozené hrané sekvence, které nezůstávají za autentičností dokumentárního záznamu. Jejich protagonisté jsou až na nepatrné výjimky neherci, skuteční železničáři. Velkým přínosem filmu byla práce kameramana Henriho Alekana, který pomohl vtisknout dílu originální styl.
